Smutné výročí masakru v My Lai – „taktně“ přehlížený zločin

   V pondělí 16. března můžeme vzpomenout smutného výročí masakru v My Lai. Před 47 lety bylo zmasakrováno kolem pětiset nevinných civilistů, převážně žen a dětí. Mnoho obětí bylo před zabitím znásilněno a mučeno. Ti „šťastnější“ byly zohaveni až po smrti. Válečný zločin Spojených států, o kterém se nemluví. Vietnamský konflikt, který byl rozpoután na základě smyšleného incidentu.

   O tomto zločinu vědělo velení, které se snažilo celou situaci „urovnat“. Zprvu oficiální verze mluvila o likvidaci nepřátelských vojáků. Pravda vyplula na povrch až dopisem očitého svědka, který byl adresován prezidentu Nixonovi. Za zajímavý aspekt, který stojí za zmínění je i to, že dopis byl adresován i několika kongresmanům. Většina z nich ale na dopis nereagovala. Jakou cenu pro ně asi měl či má lidský život? Nutno podotknouti, že nejmladší obětí amerického šílenství bylo nemluvně staré pouze jeden rok! Jaký morální kredit má člověk, který nereaguje na bezpráví, které se událo? Jakou míru empatie má někdo, kdo nad něčím takovým mávne rukou? Jak by asi reagovali páni kongresmani, kdyby šlo o jejich bezbranné dítě? Co by asi cítili, jak by prožívali nesmírnou bolest, která by jim byla způsobena takovou ohromnou ztrátou?

   Jeden z válečných zločinců přímo zodpovědný za toto zvěrstvo William Calley nyní žije v poklidu v Atlantě a podniká. Oproti tomu jeden ze tří vojáků, kteří se snažili bezhlavému řádění zamezit, zemřel v 63 letech v r. 2006 (rok po té, co USA přiznali pravdu o domnělém útoku Severního Vietnamu na americké lodě v Tonkinském zálivu).

   Každý válečný zločin je potřeba i po letech připomínat. Nic není černé, nebo bílé. Jít s davem, splynout a podřídit se „moderním trendům doby“ je lehké. Mnohdy oprávněná kritika Spojených států se dnes „nenosí“. Jejich zbraně nejsou humánní, ani jejich bombardování „cílů“ není humanitární. I za oceánem žijí váleční zločinci… Tento krátký článek lze zakončit snad jen pouze zbožným přáním - kéž by Spojené státy byly alespoň z poloviny tak prozíravé jako za J. F. Kennedyho.