Převratný projekt S-karet
Poslední dobou pozoruji dění kolem „úspěšného“ projektu s karet trochu s pobavením. V předešlém článku jsem se kolem s-karet pouze „mihnul“. Nové skutečnosti mě však nutí k vyjádření poněkud širšímu.
Již od začátku jsem byl k projektu sociální karty velice skeptický. Avizované „zjednodušení“ výplaty sociálních dávek přes tuto „revoluční“ novinku (jak nám byla mnohdy nyní již bývalou politickou garniturou prezentována) jsem po pravdě řečeno moc nechápal. A to z několika důvodů.
Nelíbila se mi již od začátku stigmatizace lidí, kteří by s-kartu byli nuceni využívat. Opakovaně jsem se ve své praxi při inspekcích kvality sociálních služeb setkal s otázkou inspektorů, co děláme pro to, aby uživatelé našich sociálních služeb nebyli „nálepkováni“. A je to v pořádku. Prevenci jakékoli stigmatizace schvaluji. S-karta je jasné ocejchování lidí – „já jsem zdravotně postižený“, „já jsem na úřadu práce“, „já pobírám rodičovský příspěvek“, atp.
Ale Drábkovo „zjednodušení výplaty sociálních dávek“ má i další roviny. Pokaždé jsem si představoval, jak člověk s vysokým stupněm demence půjde k bankomatu se svojí s-kartou, zadá pin kód a vybere si peníze. Ano, lze argumentovat tím, že výše uvedené může zajistit někdo jiný. Není to ale prostor pro zneužití poskytovaných dávek?
A nemusí se jednat pouze o člověka s vysokým stupněm demence. Jak si vybere např.: svůj příspěvek na péči člověk, který je na vozíku a daná pobočka české spořitelny nemá bezbariérový přístup? Nebudu se tu bavit o seniorech a o aplikaci sociální karty v pobytových službách.
Pamatuji se též na informace, které hlásaly, že náklady s provozem s-karty budou pro klienta nulové. Výběr z jiného bankomatu než u české spořitelny by vyšel na 40,-. Při příjmu první sociální dávky by bylo odečteno (tuším) 200,--českou spořitelnou. Tzn., ze člověk, který pobírá např.: příspěvek na péči v I. stupni, by nedostal avizovaných 800,--, ale pouze šest set. Při tom tu nebyla možnost poslat si na s-kartu vlastní peníze třeba pro minimalizaci této 200,-- „ztráty“.
Jedna s posledních otázek, která mě k této problematice napadá a na kterou se odpověď s největší pravděpodobností nedozvím (e): „Proč zrovna česká spořitelna“????
Drábkovo zjednodušení výplaty sociálních dávek se poněkud nepovedlo. To by nebyl až takový problém. Jsme lidé, můžeme se mýlit. Avšak omyl za několik desítek miliónů korun není klukovina. Prodavačka, která svojí nepozorností způsobí manko, či jakýkoli zaměstnanec, který svému zaměstnavateli způsobí škodu, je většinou „hnán k zodpovědnosti“. Podnikatel, který zvolí chybnou obchodní strategii, na to doplatí v rámci menších zisků. Kdo zaplatí škodu za tento přešlap? Nejsmutnější na tom všem je, že na poslední otázku odpověď s největší pravděpodobností tuším…
Autor článku Milan Žák